Slovesa

Časování slovesa sein

Sloveso „sein“ má v přítomném čase nepravidelné časování.

Příklady ve větách:

Du bist in Prag. (Jsi v Praze.)

Er ist krank. (Je nemocný.)

Ihr seid nett. (Jste milí.)

Časování slovesa haben

Sloveso „haben“ má v přítomném čase nepravidelné časování.

Příklady ve větách:

Ich habe Hunger. (Mám hlad.)

Sie hat eine Katze. (Má kočku.)

Wir haben Ferien. (Máme prázdniny.)

Slabá slovesa jsou typická tím, že jejich tvary jsou ve všech osobách a časech zcela pravidelné. Příkladem často používaného slabého slovesa je sloveso machen.

Další častá slabá slovesa jsou například: fragen (ptát se), spielen (hrát), wohnen (bydlet), sagen (říkat).

U některých silných sloves jako tragen (nosit), fahren (jet, jedzit), laufen (běžet), lassen (nechat), schlafen (spát), treffen (potkat), sprechen (mluvit) dochází ke změně kmenové samohlásky e → i , ie a a → ä. ve 2. a 3. osobě jednotného čísla. V ostatních osobách změny neprobíhají.

Je třeba říct, že tvary některých silných sloves se v přítomném čase nemění. Jedná se o slovesa jako například: kommen (přijít, přijet), rufen (volat, křičet), liegen (ležet). Jejich tvary se mění pouze v minulém čase a préteritu.

V němčině existuje šest modálních sloves: können (umět, dovést, moci), müssen (muset), sollen (mít povinnost), dürfen (smět), wollen (chtít), mögen (mít rád).

Slovosled

Pokud se modální sloveso ve větě vyskytuje ještě společně s dalším slovesem (např. „musím cvičit“), pak druhé sloveso stojí na konci věty. Příklady slovosledu ve větách s modálními slovesy:

können – Ich kann sehr gut schwimmen. (Umím velmi dobře plavat.)

müssen – Sie müssen gerade viel lernen. (Právě teď se musí hodně učit.)

sollen – Sie sollen Hausaufgaben machen. (Mají si udělat domácí úkoly.)

dürfen – Sie darf bei uns bleiben. (Smí u nás zůstat.)

wollen – Willst du noch einen Kaffee? (Chceš ještě jednu kávu?)

mögen – Wir mögen Deutsch. (Máme rádi němčinu.)

V němčině existují slovesa s odlučitelnými a s neodlučitelnými předponami. Ukážeme si, které to jsou a na příkladových větách vysvětlíme, jak se ve větě používají.

Odlučitelné předpony

Odlučitelné předpony jsou ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-, zusammen-, zurück-, her-, hin-, los-, weg-, weiter-.

Příkladové věty:

auf/stehen (vstávat) → Ich stehe täglich um sieben Uhr auf. (Každý den vstávám v sedm hodin.)

aus/packen (rozbalit) → Die Kinder packen ihre Geschenke aus. (Děti si rozbalují dárky.)

an/kommen (dorazit, dojet) → Der Zug kommt immer pünktlich an. (Vlak přijíždí vždy včas.)

nach/denken (přemýšlet, uvažovat) → Der Schüler denkt viel nach. (Žák hodně přemýšlí.)

zu/hören (poslouchat) → Die Schüler hören der Lehrerin aufmerksam zu. (Žáci pozorně naslouchají učitelce.)

Neodlučitelné předpony

Neodlučitelné předpony jsou be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer-, miss-, hinter-.

Příkladové věty:

bekommen (dostat, obdržat) → Zu Weihnachten bekommen Kinder viele Geschenke. (Na Vánoce dostávají děti spoustu dárků.)

gefallen (líbit se) → Dein neues Haus gefällt mir sehr. (Tvůj nový dům se mi moc líbí.)

erklären (vysvětlit, objasnit) → Die Lehrerin erklärt den neuen Lehrstoff. (Učitelka vysvětluje novou učební látku.)

verstehen (rozumět) → Sie versteht schon sehr gut Deutsch. (Už rozumí velmi dobře německy).

Kdy používáme minulý čas, tzv. préteritum?

• používá se ve vyprávěcích textech, v literatuře a v monolozích
  
• slovesa sein (být) haben (mít) a způsobová slovesa se obvykle používají v préteritu

Jak se tvoří préteritum?

Na rozdíl od perfekta se préteritum tvoří jen jedním slovesným tvarem, slovesa z následujících skupin mají svá specifická pravidla pro vytváření tohoto tvaru:

• Slovesa sein a haben
• Slabá (pravidelná) slovesa (např. sagen, fragen, …)
• Silná (nepravidelná) slovesa (např. bleiben, essen, …)
• Způsobová slovesa (tj. slovesa kann, müssen, wollen, sollen, dürfen, mögen)
• Smíšená slovesa

Préteritum slabých sloves vytváříme jako základ infinitivu + koncovka v příslušné osobě.

Příklad – sloveso sagen (říci/říkat):

Při tvorbě préterita u silných (nepravidelných) sloves dochází ke změně kmenové samohlásky.

Příklad – v tabulce jsou tvary slovesa sprechen (mluvit):

Všimněte si, že v první a třetí osobě jednotného čísla se koncovka nepřidává. Seznam silných sloves a jejich tvarů v minulém čase naleznete například zde.

Préteritum způsobových sloves v první osobě:

Časování v ostatních osobách na příkladu slovesa können:

U složených sloves se mění kmenová samohláska. Zároveň mají tato slovesa stejné koncovky jako pravidelná slovesa.

Jak se v němčině dá vyjádřit budoucnost?

Přítomný čas + časové příslovce

Jde o častější formu budoucího času. Používáme ji tehdy, když se něco určitě stane.

Příklady použití:

• Morgen fahre ich nach Wien. (Zítra pojedu do Vídně.)
• Am Abend koche ich eine Tomatensuppe. (Večer uvařím rajčatovou polévku.)

Futurum I: sloveso werden + infinitiv příslušného slovesa

Časování slovesa werden:

Použití Futura I:

• Záměry a plány do budoucna → Morgen werde ich nach Wien fahren. (Mám v úmyslu jet zítra do Vídně.)
• Předpoklady pro budoucnost → Bald wird die Sonne endlich wieder scheinen. (Brzy bude konečně zase svítit slunce.)
• Předpoklady pro přítomnost → Sie wird wohl zu Hause sein. (Nejspíš bude doma.)
• Vyzývání, varování → Du wirst dein Zimmer aufräumen! (Uklidíš si svůj pokoj!)

Podmiňovací způsob sestávající z podmiňovacího tvaru slovesa werden a infinitivu významového slovesa tvoříme takto:

Příklad:

Ich würde gern um die Welt reisen. (Rád bych cestoval kolem světa.)

Podmiňovací způsob modálních sloves

Příklady:

Könntest du bitte am Abend zu mir kommen? (Mohl bys prosím přijít večer ke mně?)

Du solltest mehr lernen. (Měla by ses víc učit.)

Christina möchte in Zukunft im Ausland arbeiten. (Christina by v budoucnu ráda pracovala v zahraničí.)

Tvary podmiňovacího způsobu od sloves sein a haben:

Příklady:

Ich hätte gern mehr Zeit zum Deutschlernen. (Ráda bych měla více času na učení němčiny.)

Julia wäre jetzt gern am Meer. (Julie by teď byla ráda u moře.)

Rozkaz (imperativ) se v němčině tvoří jen pro některé osoby:

• du (ty) – pokud tykám jedné osobě

• wir (my) – pokud vyzývám skupinu, které jsem součástí (používá se zřídka)

• ihr (vy – tykání) – pokud tykám více osobám

• Sie (vy – vykání) – pokud vykám jedné nebo více osobám

Pravidelná slovesa, sloveso haben a sein

Nepravidelná slovesa

1. Silná slovesa s přehláskou ä v 2. a 3. os. sg. v přítomném čase přehlásku v rozkazovacím způsobu ztrácejí:

fahren: du fährst → Fahr(e)!

laufen: du läufst → Lauf(e)!

2. U silných sloves, která mají v 2. a 3. os. sg. přítomného času změnu kmenné samohlásky e → ie/i, se tato změna v rozkazovacím způsobu zachovává.

sehen: du siehst → Sieh(e)!

lesen: du liest → Lies(e)!

Pozice ve větě

Sloveso v německé rozkazovací větě stojí stejně jako v češtině na začátku věty.

Komm morgen zu mir! → Přijď zítra ke mně!

Související téma – Rozkaz – tady si můžete procvičit stavbu rozkazovacích vět, které používají imperativ.