Slovesa

Časování slovesa sein – přítomný čas

Sloveso „sein“ má nepravidelné časování.

Časování slovesa haben – přítomný čas

Sloveso „haben“ má nepravidelné časování.

Slabá slovesa jsou typická tím, že jejich tvary jsou ve všech osobách a časech zcela pravidelné. Příkladem často používaného slabého slovesa je sloveso machen.

Další častá slabá slovesa jsou například: fragen (ptát se), spielen (hrát), wohnen (bydlet), sagen (říkat).

U některých silných sloves jako tragen (nosit), fahren (jet, jedzit), laufen (běžet), lassen (nechat), schlafen (spát), treffen (potkat), sprechen (mluvit) dochází ke změně kmenové samohlásky e → i , ie a a → ä. ve 2. a 3. osobě jednotného čísla. V ostatních osobách změny neprobíhají.

Je třeba říct, že tvary některých silných sloves se v přítomném čase nemění. Jedná se o slovesa jako například: kommen (přijít, přijet), rufen (volat, křičet), liegen (ležet). Jejich tvary se mění pouze v minulém čase a préteritu.

V němčině existuje šest modálních sloves:

Slovosled

Pokud je ve větě modální sloveso, stojí druhé sloveso na konci věty.

V němčině existují slovesa s odlučitelnými a s neodlučitelnými předponami. Ukážeme si, které to jsou a na příkladových větách vysvětlíme, jak se ve větě používají.

Odlučitelné předpony

Odlučitelné předpony jsou ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-, zusammen-, zurück-, her-, hin-, los-, weg-, weiter-.

Příkladové věty:

auf/stehen (vstávat) → Ich stehe täglich um sieben Uhr auf. (Každý den vstávám v sedm hodin.)

aus/packen (rozbalit) → Die Kinder packen ihre Geschenke aus. (Děti si rozbalují dárky.)

an/kommen (dorazit, dojet) → Der Zug kommt immer pünktlich an. (Vlak přijíždí vždy včas.)

nach/denken (přemýšlet, uvažovat) → Der Schüler denkt viel nach. (Žák hodně přemýšlí.)

zu/hören (poslouchat) → Die Schüler hören der Lehrerin aufmerksam zu. (Žáci pozorně naslouchají učitelce.)

Neodlučitelné předpony

Neodlučitelné předpony jsou be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer-, miss-, hinter-.

Příkladové věty:

bekommen (dostat, obdržat) → Zu Weihnachten bekommen Kinder viele Geschenke. (Na Vánoce dostávají děti spoustu dárků.)

gefallen (líbit se) → Dein neues Haus gefällt mir sehr. (Tvůj nový dům se mi moc líbí.)

erklären (vysvětlit, objasnit) → Die Lehrerin erklärt den neuen Lehrstoff. (Učitelka vysvětluje novou učební látku.)

verstehen (rozumět) → Sie versteht schon sehr gut Deutsch. (Už rozumí velmi dobře německy).

Kdy používáme minulý čas, tzv. préteritum?

• používá se ve vyprávěcích textech, v literatuře a v monolozích
  
• slovesa sein (být) haben (mít) a způsobová slovesa se obvykle používají v préteritu

Jak se tvoří préteritum?

Na rozdíl od perfekta se préteritum tvoří jen jedním slovesným tvarem, slovesa z následujících skupin mají svá specifická pravidla pro vytváření tohoto tvaru:

• Slovesa sein a haben
• Slabá (pravidelná) slovesa (např. sagen, fragen, …)
• Silná (nepravidelná) slovesa (např. bleiben, essen, …)
• Způsobová slovesa (tj. slovesa kann, müssen, wollen, sollen, dürfen, mögen)
• Smíšená slovesa

Préteritum slabých sloves vytváříme jako základ infinitivu + koncovka v příslušné osobě.

Příklad – sloveso sagen (říci/říkat):

Při tvorbě préterita u silných (nepravidelných) sloves dochází ke změně kmenové samohlásky.

Příklad – v tabulce jsou tvary slovesa sprechen (mluvit):

Všimněte si, že v první a třetí osobě jednotného čísla se koncovka nepřidává. Seznam silných sloves a jejich tvarů v minulém čase naleznete například zde.

Préteritum způsobových sloves v první osobě:

Časování v ostatních osobách na příkladu slovesa können:

U složených sloves se mění kmenová samohláska. Zároveň mají tato slovesa stejné koncovky jako pravidelná slovesa.

Jak se v němčině dá vyjádřit budoucnost?

Přítomný čas + časové příslovce

Jde o častější formu budoucího času. Používáme ji tehdy, když se něco určitě stane.

Příklady použití:

• Morgen fahre ich nach Wien. (Zítra pojedu do Vídně.)
• Am Abend koche ich eine Tomatensuppe. (Večer uvařím rajčatovou polévku.)

Futurum I: sloveso werden + infinitiv příslušného slovesa

Časování slovesa werden:

Použití Futura I:

• Záměry a plány do budoucna → Morgen werde ich nach Wien fahren. (Mám v úmyslu jet zítra do Vídně.)
• Předpoklady pro budoucnost → Bald wird die Sonne endlich wieder scheinen. (Brzy bude konečně zase svítit slunce.)
• Předpoklady pro přítomnost → Sie wird wohl zu Hause sein. (Nejspíš bude doma.)
• Vyzývání, varování → Du wirst dein Zimmer aufräumen! (Uklidíš si svůj pokoj!)

Imperativ následuje pouze po těchto osobách: du (ty), wir (my), ihr (vy – tykání), Sie (vy – vykání).

V tabulce je přehled, jak se jednotlivé tvary imperativu tvoří:

Související téma – Rozkaz – můžete si procvičit stavbu rozkazovacích vět, které používají imperativ.