Výpis souhrnů
Stavba vět
Podtémata
Doplňovací otázky (W-Fragen)
Doplňovací otázky jsou otevřené otázky, na které nelze odpovědět ano nebo ne. Začínají tázacím slovem, za kterým následuje sloveso. Časované sloveso je tedy v doplňovacích otázkách na 2. místě, stejně jako v oznamovacích větách.
Tázacím slovem může být např. tázací zájmeno (např. wer, was …) nebo příslovce (wo, wann…). Tázací slova vždy začínají na písmeno w, a proto se doplňující otázky v němčině označují jako W-Fragen.
Příklady:
Wer bist du? (Kdo jsi?)
Wo wohnt deine Cousine? (Kde bydlí tvoje sestřenice?)
Wann können wir beginnen? (Kdy můžeme začít?)
Was hast du gestern gemacht? (Co jsi dělal včera?)
Někdy je součástí tázacího výrazu i předložka, která pak stojí ještě před tázacím slovem.
Příklady:
NahoruMit wem sprichst du? (S kým mluvíš?)
Seit wann lernst du Deutsch? (Odkdy se učíš německy?)
In welchem Monat bist du geboren? (Ve kterém měsíci jsi se narodil?)
Závislý infinitiv sloves ve větě (infinitiv s „zu“)
V němčině rozlišujeme mezi jednoduchým a závislým infinitivem.
Závislý infinitiv – infinitiv s zu se používá, když se sloveso v hlavní větě vztahuje k slovesu ve větě vedlejší: Ich versuche, früher zu kommen. V této větě sloveso kommen odkazuje na sloveso versuchen.
Jednoduchý infinitiv – infinitiv bez zu, se používá:
- po modálních slovesech (müssen, können)
- po slovesech bleiben, lassen, werden
- po slovesech smyslového vnímání (hören, sehen, fühlen)
- po slovesech pohybu (fahren, gehen, kommen)
Vztažné věty
Vztažné věty jsou uvedeny vztažnými zájmeny, které spojují hlavní a vedlejší větu. Vztažná zájmena v němčině jsou členy: „der, die, das, die“. Do češtiny je překládáme jako „který, která, které, kteří“. Sloveso ve vztažných větách se nachází na konci věty.
Příklady vztažných vět
- Das ist das Mädchen, das mit mir Deutsch lernt. (To je to děvče, které se se mnou učí německy.)
- Da steht der Mann, der sich für Englischlernen interessiert. (Tam stojí ten muž, který se zajímá o učení angličtiny.)
- Dort ist die Frau, die mich oft besucht. (Tam je ta žena, která mě často navštěvuje.)
- Meine Freundin mag Blumen, die schön riechen. (Moje přítelkyně má ráda květiny, které hezky voní.)
V němčině lze zápor vyjádřit několika způsoby.
Zápor pomocí „Nein“ (ne)
- Bist du müde? Nein, ich bin nicht müde. (Jsi unavený? Ne, nejsem unavený.)
Zápor pomocí „nicht“
Používáme, když chceme negovat celou větu, nebo jednotlivé větné členy.
- Er isst nicht. (On nejí.)
- Das ist nicht billig. (To není levné.)
Zápor pomocí „kein/keine“
Používáme, když chceme znegovat podstatná jména. „Kein/keine” se do češtiny překládá jako „žádný/žádná“.
- Ich habe kein Geld. (Nemám žádné peníze.)
- Er hat keine Schwester. (Nemá žádnou sestru.)
Zápor pomocí slov „nie“ (nikdy), „niemand“ (nikdo), „nirgendwo” (nikde)
- Niemand ist gekommen. (Nikdo nepřišel.)
- Nie habe ich meinen Schlüssel vergessen. (Nikdy jsem svůj klíč nezapomněl.)
- In der Stadt kann man nirgendwo parken. (Ve městě se nikde nedá parkovat.)
Důležité – na rozdíl od češtiny můžeme v německé větě použít pouze jedno záporné slovo. Věty jako „Nie war ich nicht in Österreich.“ jsou výsledkem doslovného překladu z češtiny a jsou gramaticky nesprávné.
Nahoru
