Výpis souhrnů
Přítomný čas
Podtémata
Slovesa sein a haben – přítomný čas
Časování slovesa sein – přítomný čas
Sloveso „sein“ má nepravidelné časování.
| ich | bin | jsem | Ich bin zu Hause. |
| du | bist | jsi | Du bist in Prag. |
| er/sie/es | ist | je | Er ist krank. |
| wir | sind | jsme | Wir sind im Bus. |
| ihr | seid | jste | Ihr seid neu. |
| sie | sind | jsou | Sie sind jung. |
| Sie | sind | jste | Sie sind nett. |
Časování slovesa haben – přítomný čas
Sloveso „haben“ má nepravidelné časování.
| ich | habe | mám | Ich habe Hunger. |
| du | hast | máš | Du hast Glück. |
| er/sie/es | hat | má | Er hat eine Katze. |
| wir | haben | máme | Wir haben Ferien. |
| ihr | habt | máte | Ihr habt kein Geld. |
| sie | haben | mají | Sie haben ein Auto. |
| Sie | haben | máte | Sie haben Recht. |
Slabá slovesa – přítomný čas
Slabá slovesa jsou typická tím, že jejich tvary jsou ve všech osobách a časech zcela pravidelné. Příkladem často používaného slabého slovesa je sloveso machen.
| ich mache | wir machen |
| du machst | ihr macht |
| er / sie / es macht | sie / Sie machen |
Další častá slabá slovesa jsou například: fragen (ptát se), spielen (hrát), wohnen (bydlet), sagen (říkat).
NahoruSilná slovesa – přítomný čas
U některých silných sloves jako tragen (nosit), fahren (jet, jedzit), laufen (běžet), lassen (nechat), schlafen (spát), treffen (potkat), sprechen (mluvit) dochází ke změně kmenové samohlásky e → i , ie a a → ä. ve 2. a 3. osobě jednotného čísla. V ostatních osobách změny neprobíhají.
Příklad: sloveso laufen (běžet)
| ich laufe | wir laufen |
| du läufst | ihr lauft |
| er / sie / es läuft | sie / sie laufen |
Příklad: sloveso treffen (potkat, setkat se)
| ich treffe | wir treffen |
| du triffst | ihr trefft |
| er / sie / es trifft | sie / sie treffen |
Je třeba říct, že tvary některých silných sloves se v přítomném čase nemění. Jedná se o slovesa jako například: kommen (přijít, přijet), rufen (volat, křičet), liegen (ležet). Jejich tvary se mění pouze v minulém čase a préteritu.
NahoruZpůsobová (modální) slovesa – přítomný čas
V němčině existuje šest modálních sloves:
| können (umět, dovést, moci) | müssen (muset) | sollen (mít povinnost) | dürfen (smět) | wollen (chtít) | mögen (mít rád) | |
| ich | kann | muss | soll | darf | will | mag |
| du | kannst | musst | sollst | darfst | willst | magst |
| er/sie/es | kann | muss | soll | darf | will | mag |
| wir | können | müssen | sollen | dürfen | wollen | mögen |
| ihr | könnt | müsst | sollt | dürft | wollt | mögt |
| sie/Sie | können | müssen | sollen | dürfen | wollen | mögen |
Slovosled
Pokud je ve větě modální sloveso, stojí druhé sloveso na konci věty.
Příklady slovosledu ve větách s modálními slovesy
- können: Ich kann sehr gut schwimmen. (Umím velmi dobře plavat.)
- müssen: Sie müssen gerade viel lernen. (Právě teď se musí hodně učit.)
- sollen: Sie sollen Hausaufgaben machen. (Mají si udělat domácí úkoly.)
Slovesa s odluč. a neodluč. předponami – přítomný čas
V němčině existují slovesa s odlučitelnými a s neodlučitelnými předponami. Ukážeme si, které to jsou a na příkladových větách vysvětlíme, jak se ve větě používají.
Odlučitelné předpony
Odlučitelné předpony jsou ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-, zusammen-, zurück-, her-, hin-, los-, weg-, weiter-.
Příkladové věty:
auf/stehen (vstávat) → Ich stehe täglich um sieben Uhr auf. (Každý den vstávám v sedm hodin.)
aus/packen (rozbalit) → Die Kinder packen ihre Geschenke aus. (Děti si rozbalují dárky.)
an/kommen (dorazit, dojet) → Der Zug kommt immer pünktlich an. (Vlak přijíždí vždy včas.)
nach/denken (přemýšlet, uvažovat) → Der Schüler denkt viel nach. (Žák hodně přemýšlí.)
zu/hören (poslouchat) → Die Schüler hören der Lehrerin aufmerksam zu. (Žáci pozorně naslouchají učitelce.)
Neodlučitelné předpony
Neodlučitelné předpony jsou be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer-, miss-, hinter-.
Příkladové věty:
Nahorubekommen (dostat, obdržat) → Zu Weihnachten bekommen Kinder viele Geschenke. (Na Vánoce dostávají děti spoustu dárků.)
gefallen (líbit se) → Dein neues Haus gefällt mir sehr. (Tvůj nový dům se mi moc líbí.)
erklären (vysvětlit, objasnit) → Die Lehrerin erklärt den neuen Lehrstoff. (Učitelka vysvětluje novou učební látku.)
verstehen (rozumět) → Sie versteht schon sehr gut Deutsch. (Už rozumí velmi dobře německy).
