Pořádek slov ve větě

Doplňovací otázky jsou otevřené otázky, na které nelze odpovědět ano nebo ne. Začínají tázacím slovem, za kterým následuje sloveso. Časované sloveso je tedy v doplňovacích otázkách na 2. místě, stejně jako v oznamovacích větách.

Tázacím slovem může být např. tázací zájmeno (např. wer, was …) nebo příslovce (wo, wann…). Tázací slova vždy začínají na písmeno w, a proto se doplňující otázky v němčině označují jako W-Fragen.

Příklady:

Wer bist du? (Kdo jsi?)

Wo wohnt deine Cousine? (Kde bydlí tvoje sestřenice?)

Wann können wir beginnen? (Kdy můžeme začít?)

Was hast du gestern gemacht? (Co jsi dělal včera?)

Někdy je součástí tázacího výrazu i předložka, která pak stojí ještě před tázacím slovem.

Příklady:

Mit wem sprichst du? (S kým mluvíš?)

Seit wann lernst du Deutsch? (Odkdy se učíš německy?)

In welchem Monat bist du geboren? (Ve kterém měsíci jsi se narodil?)

V němčině rozlišujeme mezi jednoduchým a závislým infinitivem.

Závislý infinitiv –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ infinitiv s zu se používá, když se sloveso v hlavní větě vztahuje k slovesu ve větě vedlejší: Ich versuche, früher zu kommen. V této větě sloveso kommen odkazuje na sloveso versuchen.

Jednoduchý infinitiv –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ infinitiv bez zu, se používá:

• po modálních slovesech (müssen, können)
• po slovesech bleiben, lassen, werden
• po slovesech smyslového vnímání (hören, sehen, fühlen)
• po slovesech pohybu (fahren, gehen, kommen)