Čeština a němčina se v mnoha případech liší v tom, zda určité podstatné jméno používají v jednotném, nebo množném čísle. Tyto rozdíly nejsou náhodné, ale vycházejí z odlišného způsobu, jak oba jazyky dané slovo vnímají.
V češtině se některá slova tradičně používají pouze nebo převážně v množném čísle, i když označují jeden celek. Typickými příklady jsou brýle, dveře nebo nůžky. Pojí se slovesem v plurálu. Němčina tato slova používá v jednotném čísle, a proto se pojí se slovesem v singuláru: die Brille (brýle), die Tür (dveře), die Schere (nůžky).
Příklady:
Die Brille ist schön. (Brýle jsou hezké.)
Ist die Tür geschlossen? (Jsou dveře zavřené?)
Die Schere liegt auf dem Tisch. (Nůžky leží na stole.)
Množné číslo u těchto slov v němčině používáme pouze tehdy, pokud mluvíme o více exemplářích.
Příklady:
Alle Türen sind geschlossen. (Všechny dveře jsou zavřené.)
Monika hat zwei Brillen. (Monika má dvoje brýle.)
Auf dem Tisch liegen ein paar Scheren. (Na stole leží několik nůžek.)
Vedle toho však existuje i opačný jev. Některá podstatná jména existují v němčině pouze v množném čísle. Tato slova se označují jako Pluralwörter (nebo odborně Pluralia tantum). Nemají jednotné číslo, a proto se vždy pojí se slovesem v plurálu.
Typickým příkladem je slovo die Geschwister (sourozenci). V němčině neexistuje výraz jeden sourozenec. Pokud chceme mluvit o jednotlivých osobách, použijeme slova die Schwester (sestra) nebo der Bruder (bratr).
Podobně fungují i další výrazy, např. die Eltern (rodiče), die Ferien (prázdniny) nebo die Leute (lidé).
Příklady:
Meine Geschwister sind älter als ich. (Moji sourozenci jsou starší než já.)
Ich habe eine Schwester. (Mám jednoho sourozence – sestru.)
Ich habe einen Bruder. (Mám jednoho sourozence – bratra.)
